Spíš

                                                     Spíš

Spíš a sen tvou…

duši…

hladí.

Spíš a spánek, tvůj ti…

sluší…

Spíš na zádech,

a tichý dech… ten tichý dech…

tak…

svádí…

Spíš, když chtěl bych…

abys…

celá,

v té noci,

jménem Bdělá…

mi na prchavou chvilku

právem…

náležela…

Jsme v téhle chvíli…

sami

a všechno…

mezi…

námi,

zůstává pevně skryto,

v té noci … pod…

hvězdami…

Jen hlavu těžkou…

touhou

skloním na chvíli…

pouhou

a přál bych si tak zůstat,

když cítím tvoje ústa,

jak pod polibkem…

měknou,

tak čekám, že…

snad…

řeknou:

„Jen nepřestávej líbat,

už nechci city skrývat.

Proč nezměnit tmu noční

v chvíli pro oba…

pěknou?“

Tak čekám….

tady,

víš?

Jsem ke tvé kráse…

blíž...

... však marně, krásko moje -

spíš…