Anotace: (Blues, které šeptá, řve, bručí, sténá ... )
Zní to
jako umírající kapky deště
v žáru slunce
jako chybějící žestě
v hudbě pro milence
jako křik pošlapaného kamene
který nepoznal něhu
jako bolest vyschlého pramene
jako pláč tajícího sněhu
jako nářek vadnoucích květin
zní to stejně dnes
jako předtím
když říkám ti
miluji tě
… a ty
ty tomu nevěříš
protože už dávno nejsi malá holka
a nevěříš na pohádky
na minulost
která se vrací zpátky
na lásku
která se dá vymodlit
nebo ušít na míru
protože každý
každý jsme z jinýho vesmíru
… a ono to zní
jako když ...
je mění se v není
jako zadupaná touha
jako bolest
jako v srdci pouhé snění
jako ticho ve výkřiku
jako nesouznění
Taky potajmu nenávidím tyhle krásný lži. Krasořečníkům, kteří přežijí, uděluji medaili a titul in memoriam.
07.02.2024 00:18:34 | palms
Tohle Blues je nevyslyšené, protože ta, která mu naslouchala, neuvěřila.
Tohle Blues je neuvěřitelné, protože i přesto já "pouštěla" bych si ho pořád, radši nepřemýšlím, nad tím, proč, ale ZNĚLO BY!!!
Tohle Blues patřilo by k mejm nejoblíbenějším songům!:-*
06.02.2024 19:38:08 | cappuccinogirl
Díky Cappu. Máš pravdu... neuvěřila.
06.02.2024 19:43:43 | Jiří I.Zahradník
Ale ujišťuji tě, že ať byla chyba kdekoli, tak rozhodně ne v týhle básně...protože ta je SKVOSTEM!!! Jenže ona je vlastně asi až následkem...prožitýho. Tak si říkám, proč právě ze smutku vznikaj jedny z nejpůsobivějších básní? To je smutný!!!
06.02.2024 19:46:59 | cappuccinogirl
... protože smutek je emoce, kterou intenzivně prožíváme.
06.02.2024 19:53:20 | Jiří I.Zahradník
Jako spoustu emocí, přesto ty smutný básně osloví víc, než jiné...
06.02.2024 20:54:38 | cappuccinogirl