LEKniNOVÁ

Tak krásnou jsi v hloubce své,
svítiš tak čistě jako nikdo ne.
Všiml jsem si toho, hned tenkrát poprvé.
Přijímám Tě v největší pokoře ve skutečnost, můj sne.
Nebuď jen letmou básní,
nikdy Tě nechci dopsat.
Zůstaň mi společnou sbírkou,
v níž je člověk šťastný.
Jako já s každou další stránkou,
chci s Tebou zůstat.
Jsem už moc daleko na to,
abych psát Ti mohl přestat.
Kým jsi? skutečnosti? Snem?
Jsi nejkrásnější květinou,
dosud mě nepoznanou,
Lekninem
Symbolem nového zrozeni.
Jen tak si pripluješ po klidné hladině,
kde zkomirajici rybku Tvá krása nemine.
Vím, že poslána jsi mi jinou silou, s virou v jediné .
Ať mé srdce ještě tu opravdovost v lasce zastihne.
Co má se stát, se kde je vůle, stane.
Kde jsou slzy tam je nejblíž k sobě,
naše já nepoznané.
Ať už jsme, nebo ne, tady jsem nejblíž k Tobě
a tak to i zůstane.