Raději malin si tě rád trhám

Nebeské rameno se utichlo
jako jícen srdce růží
v červánkové poledne
hnízdící rytinné lásky
našeho schoulení hvězdomluv hlubin
kde rty byly jedním zorným odénem
a ten nebyl vysloven
rudne tu totiž oves
je tak pospálená žárem
a koho asi
toho znahatělého půlky lýtka svalu cval
pršící něhoucí ústavy
z bobulí třísně dokořán
v které mohu ujídat tvé kaly copánku
vymalované prstoklady ústretem skvící bujnosti vzhlížení.



Blíže ti být není možné
uspává se podzim tímto rozekláním
když spolu milujem sen
o klokotáním kříd oblačen
v křídlaté azury veslic
a bezvládných bouří amorů
co hroty šípů
rozchichotaly laskající stmívání tirád
do nichž zapouzdříme poutní oči nastokrát
z vtahujících šatiček
a z tama má duše chopí
tvé oleje čajových dýchanků
za své napájení kamenných hradeb
jsi mi vzkříšením
i festónem pokušení lavin
raději malin si tě rád trhám
malinová kvetlost
jenž mi v dlaní zhořívá v opál.