Je...

                                                  Je…

Je čerstvý doušek ranní rosy,

a pohlazení vánku.

Svou krásu cudně, přesto hrdě nosí.

Ví, jak se zmocnit spánku,

když zaplete si vlasy,

zavoní po heřmánku,

pak ulehne jenom tak, asi

a noc má na kahánku.  

Zlodějka snů, jak jen to nazvat líp,

když mladík s toulcem na zádech,

jež vnímá každý lidský vzdech,

zakládá ostrý šíp…