keMĚ

V kráse slunečního svitu,
dnes představil jsem si Tě v úsměvech.
Byla to chvíle, pak přišel déšť, teď zas nejsi mi tu.
Dusim se a ztrácím Tvůj darovaný nádech.
V tom posledním citu,
co zůstal venku na zdech,
věnuji Ti každou další krásnou větu,
i tento procítěný povzdech.
Ach ztracená dnem lásko, ze země nezemě,
vrať se v noci ve snech
přijď zase brzy tajně pšš.. ty víš kam,
ke mě.