Zítřek je muška octomilka

 

Dneska se vypláču do poslední kapky vína

a v hodinách, kdy se neproklíná,

prohmátnu

každičkou kůstku v těle...

 

Dneska je svaté právo křičet,

plamenem hněvu spálit výčet

nebeských proseb,

protože nebe je skládka sepnutých rukou...

 

Dneska se doplazím skoro k Nikam

a modlitba, kterou neodříkám,

znamená, že láska je

jen špatně vyražená mince...

 

Dneska mám srdce, co bylo tvoje,

krvácí purpur do závoje

z utichlých vteřin...

 

Dneska mi zhořklo jablko Evy,

kdo touží poznat, patrně neví,

o kolik zdražili pravdu...

 

Dneska je kůže průzračně tenká,

zase jsem zmoklá divoženka

a ždímu hvězdy 

z řídkých vlasů...

 

Dneska se oči zmámeně klíží,

tisknu se hrůzou k shnilému kříži,

s nadějí falešnou

jak zimní slunce...

 

Dneska se měsíc v podzimu koupá

a z nebe spadla jediná kroupa,

protože zítřek je muška octomilka,

ledvaže sklidíš, přilétá...