Úsměv víly

                                             Úsměv víly

Na procházce po mém snu

přes potůčky vlastních slz

tančila ta víla.

V tváři smutně milé,

v zlatém rámu vlasů,

mi připomněla chvíle

starých, šťastných časů.

Neplač, lesní krásko,

nebo jenom chvilku.

Zas slunce vyjde na nebe

a usměje se na tebe,

můj zachmuřený snílku.