VládneVlásce

Teď na slze osamocených chvil,
jen pláču nejde psát.
V lásce skutečné,
pod svitem měsíčním jsem byl.
Teď jsem sám a je třeba zase vstát
Vše krásné tak uteče,
stává se nezapomenutelným.
Na chvíli zastavím,
až poslední kapka ze mě vyteče,
utřu ji, brát si to tak nesmím.
Jsi něčím víc než přenádherným, výjimečným
Noční obrazy co v paměti utkvěly, na než nepřestanu vzpomínat.
Jak ty tve červené líčka smích oči co vše mi pověděly.
Nekonečně dlouho se do nich v mysli své budu dívat.
V ní ponořit se, políbit Tě, pak probudit se,
každý sám svým směrem jít.
Slyš mé volání a jednou přijdi mi do snů zase, dívko, co vládneš v lásce na cestu zasvitit.