Němá slova

Je blbost jenom ve snu žít
Já chtěl jí toho tolik říct
Té dívce, o které jsem psal
Když mě Amor podřezal
Když krvácel jsem sladkým medem
Když drtila mě svým pohledem
Když ztrácel jsem se v myšlenkách
A v osudových pěšinkách
Však nenašel jsem tolik sil
Abych jí to oznámil
Tak jsem napsal krátkou zprávu
A dal jí ji hnedka k ránu
Teď když se na mě podívá
Mou smrtí se zabývá
Jen nenávist a pohrdání
Ten pohled říká: „Nejsem k mání!
Vypadni a nech mě být!
Chce se mi jen z tebe blít!“
Mám ten pocit, že je po mně
Tak se ptám: „Zlobíš se hodně?!“