Pod hvězdným nebem

Polibek dej mi a obejmi mne,
Na staré tvrzi nedobytné.
Pohlaď mne po tváři horoucí,
Zatímco k střelbě se poroučí.
Ponoř se do mých planoucích očí,
Ať k trysku dá pokyn tvé duše kočí,
Než plameny na nebi nad ránem zblednou,
Políbit chtěl bych tě tisíc a jednou.

Na poušti suché jak ústa zrána,
Nám byla poslední kapka dána.
V hromadách plastových a kovových zbytků,
Naleznu pro tebe tu nejhezčí kytku.
V samotných útrobách matičky Země,
Není tak touhy co plane ve mně.
Na místech zkažených až do morku kostí,
Vtisknu ti tisíce polibků prostých.
V továrně na smrt na šedých pásech,
Napíšu pro tebe překrásnou báseň.
O tobě, o mně a o našich citech,
Co rostou jak uprostřed bojiště kvítek.
A chci s tebou ležet radostně ve dvou,
Než plameny na nebi nad ránem zblednou.