Smířená

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
vlísám se do přízně tvých citů na míru.

Ve víru dechu vydechnu přání
dotknout se tiše vlasů tvých skrání.

Sklání se den, černá noc zebe,
neber mi sen kdy věřím v nebe.

Kde odvaha bere se, když na dno si stoupám?
Z té samé hloubi ve které doufám?

Že paprsek naděje vyklíčí z hlušiny,
zúrodní zem i vyprahlé pustiny,

že do osrdí zaseje plnou dlaň semínek
zrodí se sálavý života plamínek?

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
raději zůstanu v tichu a ve smíru.

Ve smíru se sebou i doteky dlaní
co nebloudí po mapě zmatených přání.

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
pošlu ti vzpomínku do hvězdného vesmíru.