Až spadnou hvězdy
Z nebe na zem
Vyschnou koryta
Všech řek
Z nekonečných moří
Zbyde jenom sůl
Z ptáků
Mrtvých mrazem
Ztrouchnivělé peří
A z lidských těl
Prapodivný prach
Pak přestanu
Miláčku
Na tebe
Žárlit
To dám
Žádný strach
To není láska (žárlivost ) až za hrob, ale až za konec všech vesmírů. Pěkné.
07.03.2024 07:37:51 | Jiří I.Zahradník
Ccicci, zlato, děkuju za tvůj báječně hladivý komentář. Mám velikou radost, to mi věř. :)*
02.03.2024 08:26:21 | Anfádis
Taaaak, a teď to ví a konečně si může oddechnout... bo to stopro celou dobu věděl... Jeho Anfi není žádná přehnaná žárlivka:-)**
Skvělý dílko, zlato jseš úžasná a tvůj nadhled s jakým píšeš svý dílka si snad nech patentovat, nebo ochrannou známku na něj a fofrem:-):-):-)**
01.03.2024 22:56:41 | cappuccinogirl
Jejdamane, napsala jsem ti odpověď na tvůj krásný komentář, ale zapomněla jsem ťuknout na "reagovat".:))
02.03.2024 15:04:55 | Anfádis
Aaa... tady někomu spadl ohromný kámen ze srdce... jsi žena snů, Anfadisko:-)
Paráda!;-)
01.03.2024 15:51:08 | Žluťák