Večernice

Ještě věčně na modrém nebi
třpytí se šperk Večernice
Jediný paprsek proniká
šustícími haldami listí
do jeskyně s vlhkýma očima
a září
dává úlevu, šeptá...

Bez vůně je oblina jarního nebe
a Ty víš
vše co mohu říci
Mlčím... vím
mé srdce se kolébá ve větru...

Vztyčuji svou prasklou plachtu
a vyplouvám
za zpěvu odsouzených námořníků...