Z čarovného tepu

Vysvlíkám se
ty češeš do osušky zvlhlost
a je zpuklá noc povolností
do svítání
do soumraku
do klenotů všehomír
a s okamžikem snění
jsi tak mým Louvrem
a já si tak říkám
jestli to není krádež
když tě sprostě vlastním
ve skrýši blíž
výše srdceryvnu nahé níž
tak raději skryji tvé úpaly
do omítky mé krve mihotavé
abys rozdrobila na zrníčka
tu kaluž kopretin
z nichž zavoníme uměním lásky clon
vyvinutých krášlení
a elegance smírně vpité
zřejmě se mne to dotýká
ovíváš siloproudy
a jak vzplanuvším to s oblohou dravě cloumá.


Já tímto nadouvám stíny k tobě
v obojasé náruční dlaně
neb laním kůži dechy na ní
sebou s rezonancí a tisíce chutí
jimž jsi zakvetle okvetlá
mým údolím potůčků modří
co zlíbáváš hladinu mou
v proudění vlnění pookřání
milovat a milovat
víš-li na tom nebeském pomětí.



V podušce nám dvěma čest

z čarovného tepu

jež zpěvčí nápěv hlasem forem fragmentů.