Jedovatý lék

Lék zvaný láska bez příbalového letáku rozdáván.

Zdarma, ovšem s vysokou daní.

S příznivým účinkem závislost nastává,

nenasytně pilulky přijímáme z cizích dlaní.

Omámeni vznášíme se s hlavou v oblacích,

přeskakujíc po bouřkových mracích.

Máme přeci svůj lék a tak mu věříme,

prvotní nevolnosti neustále přehlížíme.

Dlouhodobým užíváním dostavují se vedlejší účinky.

Nespavost, zaslepenost a únava.

V hlavě shromažďují se rozpolcené myšlenky.

Každou další tabletkou přichází jen chvilková úleva.

Lék, který nám prospíval změnil se v jed,

svíráme rty k sobě, už nechceme pozřít další.

Odraz v zrcadle už nezvládá ten útrpný pohled.

Rozbít zdcadlo nebo přestat drogu brát? Co je snazší?

Se slzami v očích svíráme obal v rukou třesoucích,

prosíme o rady, přehrabujeme se v otázkách matoucích.

,, Třebaže se dávíš plnými sousty, jak je Ti libo,

věř, nejedná se o lék, nýbrž placebo."

Odpovědi, které nechtěli jsme dříve slyšet učíme se přijímat,

rozpoznáváme krutou skutečnost od vysněné fantazie.

Víme, že na tomto světě chceme žít, nejen přežívat,

proto pouštíme se raději opět do poezie.