Probuzení do nového dne...

Ještě spíš při neslyšně běžícím spřežení svítání a Tvé spočinutí je kolébkou mého neklidu, jak vlny kolébající obzor na moři s bílým sloupovím a jiskrami stříbrných šifer.
Vítr vane z tenkých strun mlčení
a modří ptáci slétlí v Tvém těle
pijí okamžiky v pase přesýpacích hodin.
Čekám na tenké čepeli obzoru mezi nocí a dnem, až nás poslední závan větru mrští do vzájemného objetí...