Vždy

Miluji tě ve svých dlaní
Miluji tvé něžnosti
a ty to víš
do výšky ohnivé
i žárů stříbřitých sedmimílových hvězd
tak pojď
a rozkřiknem to k světu
jak divý déšť za mlžných dláždění cest
a květenství fialek
a vdechajících jiřiček
pro které ta láska života
vyvěrá to probouzející
vždy
tu smýt smutné myšlenky
přec jsme svoji šípy shůr
kdy vzlétáme v červáncích nocí
je to tím převlahým vínem
co si cinkáme hlasem
aniž bychom o tom snívali
vždyť patříme jeden druhému
mé srdce zvěční to tvé
v přívěsku pod touhy vpité
a zachvátí jas nad horami hlubin.


Horo otevři svou komnatu
jenž sympatizuješ
a zmagnetizováváš náš průchod hladký
mezi stíny stehen zastřených rozkvětů
v obraz zrcadlících světel
světélkuješ mi však krasotinko
do žíl míz z mých neznámých.



Ó a Ah
fantastiko pluj
a polibek ulehlý
ti prudce zakymácím
dojista v tmavších sklepení

píseň

ta nezhořívá duší.