ztracený

bludička mě kostí vábí
chce ať v lese
zabloudím

rudý vřes je její měsíc
a má příchuť
jeřabin

…


poslední

milý havránku
co čekáš ve vánku
až bude slzičky vát
pojď ty můj osude
co po nás
co zbude

vítr z hor?

rozvolněným copánkům začne se ptát

na duši
bludička už tuší
zamává dlaničkou ať
nepošle hubičku tajům

ve svíčku

uhořím

pomněnkové tóny studí
a ty

nic necítíš

…

ne já se nezeptám
co chtěl bych znát


její stín
…

chodí sama
chodí rosou
jestli by rád něžně bosou


snad

zeptá se havránka
v mlhavé noci beránka
zdali jsem láska volná

však patřím-li jinému
vyzpívá ozvěnu

louka dál je němá

plaménkem v červeni
přimkne mě k bloudění
jaro mých loučení?

vždyť víš je před srdcem

chce ať jsem

jen jemně nevinně
cizinko na klíně

kde býval jsem havránek
jaký? ví i dlaně

už nejsem studánek

ať vítr teď zapěje
slzičky naděje

ne já se nevrátím a to víš taky

prší tam a radši sám v soumraku …


vtom bludička se mění v lese
krev jsi a vítr nese
podmanivou vůni panenského hněvu

ani nedutám
ať neví jestli mám rád

a už znáš černovlásku

bianco děvu
ztracený havránku?

ztracený básníku co bdělým smutkem tišíš hlad

vzpomínky na lásky
pomněnkové košíčky s černou krajkou by měly
zakázat

…

dnes noční můrou létávám

ztracený

kéž srdce nepozná nikdy soužení