Jedovatá láska

V mých žilách se jako hromová mohyla bouří,

bílá pěna na kůži jako stíny tančí

Vše, když s ním jsem ve stínu té noci,

láska bez otázek, bez hranic, bez výmluv

 

Ten, kdo mě líbá, mě s vášní tíží,

kdo mě obejme, jak pevný příslib lásky

Kdo slibuje, zatím mé srdce zraní,

můj hlas zní, v němž tajně se nedořčené slovo střídá

 

Láska jako běsnící bouře ničí,

která trhá až do morku kostí

Tahle láska zemře, jež zasíná a pálí,

smrt následuje, která v srdci těší zároveň děsí

 

Jed, cos vlil, mé srdce plní,

bílá pěna jako sníh v nočním stínu tane

Láska bez hranic, bez výmluv, bez konce,

ten, kdo mě na polovinu láme

 

Ten, kdo mě zraňuje, unavuje, klame,

kdo mi duši špiní, i tak k Tobě se vracím

V oceánu lásky se nekonečně toulám,

v bouři citů se sama nevyznám