Svoboda?

Oblečená v bílém hávu,
s tváří ve dlaních kolem slzy
a spousty strachu,
bála se ostatních.

Vedle své kytice z rudých vlčích máků,
zkropená krví psích vojáků,
teď už proklatých.

Pálivé slunce bodá do očí tisíc bodláků,
slzy je rozmáčí.

Chce znát jeho jméno,
chce znát,
kdo byl ten popravčí.

Kdo umlčel jeho srdce,
komu láska nestačí.

Plod lásky narodí se do světa plného nenávisti,
nikdy nepozná svého otce,
na hrob mu rudé kytky nosí.