Budu se jim nadouvat

Lásko ozvi se
jsi tím středobodem vesmíru
jež je mým vánkem leknínů
i zamlklým klínem
co v něm tkvím a zavále sním
o lásce motýlího pohlazení.


Volám na tesklivý svět
ó tu miluj
to je zasvěcená epopej
a já pro ní prosolím
ty slané vody svých žabích slz
aby byla mnou sblížena
moří zvedajících vln
po kobaltu uklidňujíc vřetená ptactva
co kormidlují širé vzlety
z výšin výší zpěvů
vyfintěně dalekých.


Lásko
Lásko
zbloudivé záře
kde se mám opálit tvou krví
abych proti nebi
bych byl zrána rozpit
v klávesách stinných míst hlubin
jimž utrousíme z dohoření
magické polibky
tak líbej plaché přespříliš
budu se jim nadouvat
v červáncích šelestných
pletí nocí
ale kdo to chladnokrevně bodl...?



Nejsi vědma
milovnice

ani má !