Tulipány a samota

Už je to dávno,
co kytka
kvetla
na mých rtech.

Tíha a povzdech.


Jdu kolem temper
a oči kloužou do ráje,
kde slast
se v počátku lesku miluje.

Příroda dá odstíny přírodní
a mile ba krásně očistí.

Barvy sní.
Dvě těla malují.
V souostroví
propadlých tužeb
i bezradných dní.

Kde my?


Nicota bez vzkříšení.

Já vím.
Souhra nenastává.
Není propojení
a únik propadů
bez přacích návratů.

Smutek bez přízně doteků.

Kde je ta kytka,
o které jsem chtěla psát?

Uvadla.
Lidské tělo není automat.

Jako krása nechce být sama.

08.04.2024