Nepoučitelný poeta

Jsem od přírody poeta,
a vkládám slova do básní,
zuby skřípou, když právě ta,
vrývá se mi až do dásní.

Utíkám z cesty na scestí,
zkratky hledám - nenacházím,
zas životní rána pěstí,
přes kterou těžce přecházím.

Budoucnost je vždy nejistá,
když srdce sval mi zavelí,
chlopeň zasekne právě ta,
kvůli které se podvolím.

Vždy jsem se snažil pevně stát,
svýma nohama na zemi,
když zabodne rezavý drát,
bloudím až někde v přízemí.

Tvořím si vlastní stigmata,
vzkříšení v nedohlednu mám,
za nitky tahá právě ta,
vždy se jí na milost vydám.

Kniha hříchů a omylů,
by zasloužila druhou část,
vystoupím z jejího stínu,
nenechám se už nikdy spást.