Dívám se z okna

Kde máš svůj horní ret?
Smích Tvůj se vznáší
a já vím,
že miluješ i kabaret.

Ach, lásko,
nejněžnějšího nebe.
Pro Tebe můj svět tepe
v křišťálech nekonečna
i vizích tvého plátna.

Vidím Tě.
Miluji a vlaji
bez úzkostí
i přítulností těla.

Pořád maluješ
i v chladných dnech?
Jen stojím o pár metrů dál
a cítím vůni
Tvých dlaní.
Kolikrát jsme spali spolu do svítání?
A spolu počítali ptačí štěbetání.

Ze stínů Tvých obrázků
je jas.
Tvé objetí léčí
a já sním a vím.
Náš příběh do slov vyprávím.
Ba nevadí,
že ztrácím rým
i hlas končí v rozechvění.
Prostě uvnitř je emoce
a hlavně Ty.
Princi,mezi sny.

Na vícekrát.
Zdálo se mi o Tobě,
že zas pokládám
šat
a milujeme se,
abychom byli šťastní
a nejen jásali
zpěvem v písmenkách.

Házím pryč sedativa.
Ty láska zdravá.

Dneska jsem se třásla
a Tvá ruka u mě stála.
Opět naše hvězda plála.


Neodcházíš,
i když není má dokonalá hlava.

Potřebuji Tě.
Jsi sonáta sladká
a s Tebou nezažiji
další jatka
bolů v lásce,
když nitka života
je tak krátká.

Už otevři vrátka.
Ležím tu natěšená
v posteli
a můj cit má stále naději.
Ach drahý, milý, jediný.

Mám Tě ráda.
S Tebou ideál i krása.

Dáš mi pusu?
Ať rozkvete
těla promenáda.

Tvá nejkrásnější
životní a pravá láska.
Opětovaná a hezká.


17.03.2022