Severská

                                                                    

                                                 Severská

 

Pod letící oblohou,

kdesi,

kam za námi nemohou,

táhnou se tichounce,

zdánlivě bez konce

do dáli…

severské lesy…

Za lesy studená pláž,

nad pláží skála, co z našich snů znáš.

Vlny, tam útočí po celý čas,

zedrané úbočí i tak láká nás…

Obraz nespoutané, divoké síly,

přes svoji hrozbu tak podivně milý,

vždyť vítr tam do paží…

bere tvé vlasy,

ví on sám to snad,

jak moc mívám rád,

když tváře mi hladí…

… dotykem svádí

i bičují… asi…

A když pevné objetí,

přinese dojetí

do našich srdcí i duší,

víme jen my,

jak krásné jsou sny,

aniž kdo jiný to tuší…