trenérko co tě rozzáří

nesmírných je jaro

lístečky zatím drží na odkvetlých snítkách
ale proč vždy na jaře
letí ledové pusy z mraků
bubnují do parapetů citům
a nestačí jim slyšení že elektrizují nebe

bude snad lepší vakuum
kde budeme se smát?


někdy tvůj herbář dospěje do stavu citového hrdinství
kdy ztrácí dopisy
zahazuje básně
kterými by plakalo srdce na zamčenost světa …

jsi jak přestupní stanice řeka

a za rohem
v sexy šortkách jeřabina
dribluje baskeťákem

čeká

že dál jsme se nedostali?

ztuhla linie mladíků v bílých podkolenkách

narážečka

hop hop

zpod koše dávám přihrávku
abys poskočilo... i tvé v záňadří

a je to trojka!

což mě rozjaří