Sen o chodidlech
Myslím na tvé nohy;
chodidla, aby bylo jasno….
Jsou vzrušivá, úhledná … štíhlá;
tak se mi v představách… mihla.
Čistokrevné krásno.
Jen si tak jdou,
loukou pampeliškovou…
houpy hou…
Pak vodami potůčku:
„Jů, ty zebou!“
škoda, že nejsem tam…
s tebou…
Listím se brouzdají
i sněhem, pod nimi vločky…
bílé, jak kočky… roztají…
šanci žádnou jinou … nemají…
Když vidím je opřené
o kůru stromů,
přijde bod zlomu
a přemýšlím komu
se podaří,
že duši mu rozjaří,
ty střípky rozkoše,
rozprostřít po ploše…
rozjitřené své… duše…