Šuplíky v hlavě

V hlavě tisíc šuplíků mám
sto na každej den co jsem kdy byla sama sebou jenom já
halabala se v nich válí harampádí
co když vytáhnu nemůžu se neusmívat
nebrečet

Mám šuplík na hrdost a na vztek
šuplík na rány
a jeden na ty vzácný rána
co se táhly do večera
je tam jeden šuplík na stud jenom malej
studnice trapnosti občas omylem se pootevře
rychle zabouchnout a koukat jinam

V jedný přihráce mám krásně vyskládaný
v rovný řadě
všechny důvody proč jsme spolu
možná tušíš že hned za ní schovávám lístek
s nápisem NEVÍM

A na druhý straně velká skříň
do který zamknul se jeden kluk
zamkl se zevnitř a ztratil klíč
anebo byla jsem to já?
Koukám dovnitř klíčovou dírkou
pustit ho ven ale nemůžu
můj kostlivec ve skříni

Spousta z těch šuplíků je taky přecpaná
poněkud hloupýma starýma zbytečnýma
coby kdyby a kdo mě kdy mohl mít rád
a několik jich čeká na úklid
už řadu let a asi dál bude

Kdybych tu starou skříň vypáčila
pustila ho ven a uvolnila místo
měla bych prostor si roztřídit myšlenky
myšlenky o tom
proč vlastně tu jsme a kam jdeme

Bordel
a prázdno
a rozklad
a nesoulad
barev

Je spousta šuplíků
co zatím nechávám zavřený
nevím co skrývají
a čekám na klíč