Jsi jako kapka rosy na mé dlani,
jsi jako vánek, co fouknul mi na ni
Jsi jako slunce na mojí tváři,
jako ten vánek, co horkost mi sráží
V Tvých očích jiskřící naděje září,
jako svítání nového dne
S Tebou je život plný radosti a pohody,
jako polibek léčící všechny pohromy
Tvé polibky na mých rtech splynou,
naše jazyky se vzájemně propletou
V tom okamžiku se v sobě ztratíme,
jako dvě duše spojené v jednom těle
Tvé dotyky po mém těle kloužou,
níž a níž, až tam, ty víš, kam sjedou
Na každém centimetru nenechají nit suchou,
všechny smysly se v nás probouzejí
Naše těla jsou jak rozpálená kamna,
plameny lásky nás obklopují jako lana
V tomto ohnivém objetí splyne naše duše,
ve spojení hlubokém jako v náruči nebeského klidu
Vyzdvihnul bych především druhý verš básně. Velmi povedený:-)
Jinak taková tvoje milá klasika.
02.05.2024 20:47:33 | Žluťák
děkuji moc, Žluťásku, moc si toho vážím a myslím si, že to ani jinak neumím napsat:-)
03.05.2024 18:20:40 | Misha