Večerní toulka

                                           

                                               Večerní toulka

 

Polem i lesem toulám se s Goethem,

jsem totiž lovcem … bohužel (?)

… rád.

Dub z jejích strání se nad cestu sklání;

chce srdcem mi prorůst;

… snad.

Se soumrakem večerním

mihne se lesem …

stín,

pak v mysli mé zvlhne jí…

klín…

… snad rosou…

Pod krutou kosou

nejeden vonný květ,

co světem je svět…

pad´…

jak při nočním klání

jednoho z rytířů,

jejichž stůl vytvořil kruh,

když krví se naplnil vzduch;

čistý, jež dýchal jsem sám…

Teď však přání mám,

ať dub, co prošel jsem …

… pod ním,

šeptá mi korunou větrnou …

o ní…

Anděl mě políbil na čelo,

když s osudem žít už se nechtělo,

přes všechny do prachu sražené běsy,

chce se slzy prolít tam kdesi,  

jen tam jenom tam,

…kde jsi…