Variace na KK

                                              Variace na KK

 

Anděl mi ve spánku, za ranních červánků 

dva kroky před smrtí políbil čelo.

Chodidla měl bosá a na nich … rosa?

Možná, jen...  kdoví...?

Anebo slzy; zašeptat se chtělo

němými slovy…

Křídla tak skleslá měl,

ve vlasech zlatý pel

snad z životů minulých;

však kde nechal vlastní smích,

když na rukou líbezných,

štěstí všem rozdávat chtěl…

ptal bych se, jen kdybych směl.

Ten se zlem dobra věčný boj,

mi do duše vlil nové síly,

jak pohled na hvězdný roj,

jak obrázek duši, tak milý…

Po chvíli jsem přece jen,

pochopil tenhle sen

a pohled na křídla, ač velmi ladná,

mi sdělil, že nebude snadná

mu k nebesům cesta zpět znovu,

když najednou shledal jsem,

…. s nehraným úžasem,

že tepal je mistr slov;

jenom z mosazného kovu…

A tak jsem poklekl, křídla mu vysvlékl;

snad aby se mnou tu zůstal…

V dávných očích smutek jeho jsem čet´

a s tisícem teskných a nešťastných vět

mi do srdce popsaný starý dub vrůstal…