Tristan a Isolda

Isoldo moje milá, kde jsi?

Tvá ústa, tvé oči, tvé vlasy

chybí mi věru zcela!

 

Vzpomínáš jak šli jsme po pobřeží

jen tak oddáni sami sobě

to bylo večer, ten večer před večeří

měsíc svítil, však víš.

 

Ach má Isoldo, malá, krásná s dlouhými vlasy.

Kdes nyní, uvidíme se zítra?

Zítra asi.

Možná, snad, 

tvé boky, tvá ústa, tvou hruď

mám vskutku rád.

 

Tam na pobřeží za měsíčního svitu

milovali jsme se zcela.

Má lásko jediná, má Isoldo

kde jsi, kde?

 

Na vždy budu tvůj

a ty na vždy má.

 

Má Isoldo jedniná...