Chybí mi

                                           Chybí mi

Chybí mi tvé ruce, když něžně se, či prudce

ke mně natahují, s čela odhrnují

s vlasy snad i vrásky a starosti mé lásky.

Chybí mi tvé vlasy, mořský příboj, asi,

do nějž slunce svítí v rámu bílého kvítí,

jak pěna, jež se tříští o skaliska tvé šíje,

pod níž něžně i divoce horké srdce bije…

Tvá ňadra mi chybí;dva půvabné přísliby

všech milování krás, když vzpomenu si zas,

že chybí mi tvá ústa, jak zašeptala: „Zůstaň…“

Tak rád bych zůstat s tebou chtěl, však už není mi dáno…

žel…