Milování na strouchnivělém laku

Sedím se svou milenkou v parku, má manželka doma vaří a kojí, má spousty práce.
Sedím se svou milenkou v parku na lavičce a prdím do dřeva, slyším z dálky: „Už zase.“
Sedím se svou milenkou v parku, čekám na smrt svého dítěte, prohlížím si časopis s nahými nezletilými. chlapci
Sedím se svou milenkou v parku, čekám kam až dojdou hranice lavičky, je divná a zaprděná prací.

Sedím na své lavičce v parku, slyším chrapot malého santusáka, má jizvu na tváři a prdí.
Sedím na své lavičce v parku, modlím se k malým pinďourům, sakra jsem schován za zdí.
Sedím na své lavičce v parku, vidím igelit plný hoven a lidí, jsou ukryti v sobě a uzlech.
Sedím na své lavičce v parku, kráčím ve snu pivním, nečekám mám na spěch.

Seděl jsem se svou milenkou v parku, mé děti zatím odrostly, vůbec mě neznají, mají své zájmy.
Seděl jsem se svou milenkou v parku, lavička zdravila jen hosty stále zaprděná panenskými blány.
Seděl jsem se svou milenkou v parku, opájen svými lži, čekal na smrt své manželky.
Seděl jsem se svou milenkou v parku, začal jsem věřit, na věčnost u řeky.

Seděl jsem se svou milenkou v parku, byla to stařena poseta lézí.
Seděl jsem se svou milenkou v parku, životem zpocená krmila holuby rohlíkem k snídani.
Seděl jsem se svou milenkou v parku, a čekal na její smrt,nenáviděl jsem ji.
Seděl jsem v parku sám přikrytý igelitem na své milující zaprděné lavičce, ona mi zůstala.