Píšu Ti...

V zapadlém chrámu srdce svého, píšu Ti…
… o tom…
že pohled dvou očí mě zaklel svou mocí
že jak labuť ploužím se ztracená nocí
že v hlavě mi stále stín tvůj se míhá
a srdce se chvěje když v tvář se Ti dívá

V tíživém tichu dvojího dechu
v světelné záři po tvojí tváři
v zakletém zámku pod chladem vánku
ve snu i v bdění, v touze i v snění
Volám Tě…

Z mrazivé touhy jak červánek pouhý
z jezer a moří, z ledů, co hoří
z koňského tepu, z orlího letu
z plamenů duše, z života číše
Umírám…

V zapadlém chrámu srdce svého, píšu Ti…
o písni, co hráváš mi a dech můj úží
o lásce v básni, jež srdce mi souží
o hlubokých tůňkách, v nichž skonat bych chtěla
o nadlidském poutu, jež spojí dvě těla…