Rohatá hra

                                            Rohatá hra

Večer, po usouženém čase

steskem za zelenou krásou,

den sfoukl náhle svíčku zase

a nad obzorem hvězdy zavoněly spásou…

Pak v dálce do trub zadul hrom,

obloha zrudla hrůzným jasem

když rohatej se zasmál, zdá se…,

a zvláštně zavábilo konopí a silný...

strom…

s větví pevnou, co nepraskne pod chlapem...

To ďábel, po mě  sáhl svým ostrým drápem.

Já cítil se, jako vítr pevně lapen

v osidlech vlastní síly,

jež místo řevu, meluzínou kvílí,

točí se v kruhu, když hlavou tančí…

víly…

Náhle tu rudou, zeleň přehlušila,

s nádechem blankytného nebe,

to do krajiny láska přitančila;

tou láskou jmenoval jsem tebe…