Pá a mizím

Z hrníčku čaje máty
pijem zdraví lásky
ve srubu dubového dřeva
a vyplétáme povzdechy vůní
ale ty tvoje ledové rty
to je chlad
a přemrštěná bázlivost
z toho neklidu snůšky lží.


Cítím
nevím prudký úskok
tak odjedu vlakem provždy
a co já vím
nejsi sama k sobě upřímná
v tom ponoření kontrastu střepin pohledu
děvušenko
proč to máš obrácené
prosím je to v lihu proč...?


Zamračilo se tady
náš čas vypršel
promiň za střet zájmů
nebylo to záměrné
pá a mizím v páře nedohledné
neudělej pitomost
nestojím ti za ni
ani
co by za nehet vlezl.