Doteky lásky v čase

Do oken tiše déšť bubnuje,

všechny slzy smutku z tváře smyje

Přesto v srdci tichý pláč zůstává,

vzpomínky minulosti v duši jako vlnobití hučí

Procházím utkvělým časem,

do tmy, kde stíny mého já se ztrácejí

Hledám světlo, které noc rozptýlí,

ztracené vlny minulosti se na břehu lásky zlomí

Naše láska se k životu probouzí,

v našich srdcích znovu ožívá

Jiskra naději a radosti plápolá,

v duši se všechna bolest pomalu vytrácí

V Tvých očích se láska odráží,

jako jasná hvězda na nebi září

V Tobě nacházím svou oporu a sílu,

víra v nás spojená jako nit v tkaničce času

Snad se Tvá láska nikam neztratí,

vést mě bude síla, co ve mně zbývá

Ve splynutí našich duší nový svět se rodí,

věřím, že společně náš příběh napíšeme až do konce