Duše ve vlnách touhy

Někdy se sama sebe ptám,

co ještě v srdci svém objevím

Odpovědi ve vlnách času hledám,

v životě plném otázek bez konce

 

V duši mé vyprahlé melodie rezonují,

ve stínu minulosti a touhy se s realitou spojují

Na stezce osudu odvážné kráčím,

ve stínu tajemství se ztrácím

 

V hlubinách duše mé touhy křičím,

v tichu noci oči slzami naplním

V žilách mé duše vřelé pocity praskají,

ve vichru emocí se mé cesty křižují

 

V oceánu touhy své srdce zakotvím,

ve vlnách osudu své sny volně pustím

Ve stínu měsíce s osudem kráčím,

ve větru osudu své sny ve hvězdy proměním

 

Ve vlnách touhy své sny k sobě blíž přitáhnu,

v šepotu vln své sny s láskou k sobě spletu

V náruči vln se na chvilku čas zastaví,

v jiskření touhy světlo mého srdce i duše pohladí