Truchlící stromy

Topen hněvem odcházím do noci,
vztah náš sužují nemoci.
Marně sháním lék, pochoduji ulicí,
nalézám jen stromy truchlící.

Kde cesta není a nedá se vyšlapat,
tam jinde člověk musí se vydrápat.
Tak pojď naposledy srdce mi rozsápat,
pak můžeme z plných plic zajásat.

Tak neváhej a pošli stromy truchlící,
plačící oči mi vydrápat,
a hle na severozápad,
ke krmítku vrána letící.