tvé poezie

básnířko
kam se svým sluncem díváš?

míří nosánek
nebesky nahoru?

*

zatímco se plazím
se svým stínem
pod esencemi citů
opuštěn
opomenut
nešťasten
že nikdy nehledíme
stejným směrem

a to ani z meze
kdy rozsvícené srdce
necháváme usnout v popelu

tak častým veršováním vzniká
pichlavá jak angrešt
a mně nebesky
je zimní den

jen ty řeřavý podzime v próze
neslibuješ koupel s oleji

zase ji

budeš hledat
volat k noze
a jazykem ticha šátrat
až to praskání v noci
vypustí pár jisker
hvězdáři?

chlapci na břehu něhy

…

zadumaně hledí
zdali přicházíš v obzoru

jarně žhavá

ale jak to vědět mají
po kotníky ti ještě nesahají

polaskáni chodidlem
s pastelově lakovanými něžnostmi
si připadají rádi?

rosa ti libost bude chladívat

ona a paprsky jak nebeští hadi?


tak sám u ohýnku
lovím v myšlenkách
a zapomínám na horkou bramboru

popálen o roztomilou blondýnku
přinesu ti šalvěje v slzách amorů
a potom se neschováme za slovní závěje

nebo mi i povíš z displeje
tvé poezie
v modrém literu
pro koho si jemně holíš nohy?