Kéž bych tady snil

Zamiloval sem se do tebe
do tvých očí jasných modří
zpětně tulivě i však božsky
a prodíraně sluncem doléhajících klenb paprsků.


Ani bych o tom nepomyslel
když tiskneš mou ruku
a ret jakbysmet
stydím ti něco říct
je to vážně tím pohárkem přeteklé
pijme lásku sytou vděčností
a zacinkněme si na ní čarokvetle i něžně.


Kdo bude první stolovovat touhu
ten se dočká své vyvolené
do omdlení mdlob pianissim
jaksi zlehýnka divotvorným taktem.


Máš-li nahou krásu
Já ji prostuduji jako blázínek tvůj
než tě zádumčivě ztratím
a pukne levá síň
a pravá komora
nebylo to schválně
prostě jsi se splašila ráda
tam někam jinam z předešlého rána.



Kéž bych tady snil o půlnočním vlaku
který jede do Marseille
a nemyslel na tu zradu planet
co nás spojila v ten osudný den
mé skřivančí já pláče
pro mě již je takřka pozdě milovat
nebeso růží vyschlé
to závistivě ví
a zdrženlivě to nepřežije
tyto zápolí cest, vnést k mrakům
jež jimi zaprší smutek a žal
cítím se tak pod psa zoufalství
netýkavka mi však ctižádostiv čichem voní
a pozdobí růžovou do mých sítnic květení.