Stále hledám

Lhát a skrývat svoji pravou tvář,
kam zmizela tvá důstojná zář,
vír mezi dvěma světy,
kde jsou ty příznivé časy.

Roztáhni záclonu oken,
ukaž mi svit světel,
nenech mě tápat ve tmě,
proč mi vrazit nůž do srdce.

Mdloby mysli, výpadky paměti,
paralyzovaný v posteli jsem dny ležel,
nadále ukřižovaný za pravdu,
kterou si nedokážeš přiznat.

Ty své místo znáš,
já své stále hledám,
nechci znát tvoji část příběhu,
nevidím konec lovu.

Nevidím jinou možnost,
než utéct před šípy muk,
trefujíc se do mých zad,
nechci zůstat lapen v osadě studu.