Miluji tě zoufalstvím rudých vlčích máků,
které svou láskou rozkvétají beze strachu,
šíříc toužebné pohlazení ve východu slunce
a šeptají – „Miluji tě“ - nesměle za soumraku.
Miluji tě se zoufalstvím poslední lásky podzimu,
co se hlásí o svůj západ slunce v úplňkové noci.
Cítím tvůj horký polibek - oheň našich vášní
a hluboké objetí, beze strachu, bez viny.
Miluji tě se zoufalstvím okamžiku, něžného, sladkého,
kvetoucího v podzimu života ambrózií a nektarem.
A maluji na plátno ztrápené duše červené máky,
píšící lásku plamenným purpurem!
V křehkých květech rudých máků
pod baldachýnem bílých mraků,
vzájemně zpití vroucím políbením
svět protkaný sladkým sněním...
Honzí, díky za ty máky, každé ráno si je teď "užívám", podél cest jich je spoustu, chtěla jsem jim taky pár řádek věnovat, ale předběhls mě a moc hezky;)
Krásný večer a PPÚ(*)
31.05.2024 22:05:31 | Emily Říhová
krásná báseň i moc hezká fotka, to mi připomnělo, že jsem dnes cestou viděla nádherné pole plné rudých vlčích máků, krása, jen škoda, že jsem se musela věnovat řízení a nemohla se kochat tou krásou.
30.05.2024 22:16:29 | Aramgad
Láska, co tě jak hnací motor žene vpřed, k milování, k touze objevovat krásy života, ke psaní... je obrovsky silná... nádhernej inspiro zdroj:-)*
30.05.2024 12:53:49 | cappuccinogirl