Ve víru emocí

Mé srdce se na milion kousků tříští,

pocit ztráty mě jako balvan tíží

V duši mi vře vztek,

do srdce se jako zloděj vkrad smutek

Křik mi prolomil uši,

jako černý déšť při bouři

Připadám si jako v beznadějné pustině,

kde vzniká jen tma a nesmiřitelná černá duše

Vnitřní klid pořád hledám,

ale vše kolem mě jako zuřící požár doutná

Snad najdu světlo, jež mě z temnoty vytrhne,

přivede mě ke dni, kdy se v duši znovu jiskřivé záření zaleskne

V duši mi jen ticho a prázdnota zbyde,

srdce mám zlomené jako sklo,

co se už nikdy neslepí dohromady

V očích slzy ve tmě mou duší kráčí,

jako stín co věčný klid najít touží

Ve víru emocí těžké závratě mívám,

cestu ven z nitra zlomeného srdce hledám

Vzpomínky jako stíny kolem mě tančí,

naděje vzdálená jako hvězdné světlo ve spánku