Čtyři období a čtyři kluci

Sedíme u okna levnýho hotelu

kouříme máčka a pouštíme dovnitř mráz

víc nepotřebujeme než to ticho a tu něhu

všechno se topí v modrym libereckym sněhu

a já šestnáctiletá neznám víc než nás



Prostředek léta je šílený vedro

pode mnou spacák a čerstvá vlhká země

po dlouhý noci jsme vylezli ze stanu

zpocený koukáme na sebe po ránu

a v devatenácti mi tvůj úsměv říká že mě –



Miluju Zavři oři, zavři oči – miluju

je březen černé tvé vlasy mám na klíně

všude se odráží svit měsíce z ulice

jediný co si teď přeju je tulit se

a jednadvacetiletej svůj rozum topim ve víně

Podzimní listí už žloutne nám za oknem

jeden gauč jeden stůl rutina každý den

nesmí se objímat a mně z toho jebe

trvalo to dlouho ale už chci jenom tebe

je mi dvacet čtyři asi plní se mi sen