ještě chvíli

ještě chvíli věděli jsme
a přesto jsme nestvořili člověka

tak proč ti mám dnes večer
u ohýnku hrát zas a znova
místo nás
zůstanou slova
pro léta vlčích máků

*

ještě chvíli pohladíme
políbíme hladiny nebe
a budeme číst ve snářích cest

ještě chvíli si slíbíme
myslíme že unavíme čas díváním
skrz hvězdáře v plaménku znějících jmen

a půjdeme si po pěšinkách doteků
polních obláčků mlhy

zas budeš chtít znát
zda přenesou tě přes řeku
otevřené něze

otevřené něze v cupitáních
budou znít
ještě chvíli

…

a svou hlavu na rameno mi položí noc

ty raději obuješ se svými lovy
v blond textu

ještě chvíli jsem na tebe čekala
jestli poznáme po ovoci jací jsme
ve svých skutcích

ale ty bavíš se podivnými shluky příběhů

a nejobyčejnější věta
kterou se vyznává láska

zaniká jak mé slzy vchází do ticha


po pěšinkách siluet se mi o tobě zdálo

čekala jsem ještě chvíli

cestoval jsi
a hledal v tajemství známku
měla jsem jitro
urousané od heřmánků ještě chvíli