nebetyčný člověče slyš, vskutku hřmí,
když kolena třesou se hlasem stromů
matně tápu, a nebe bojí se
polibkem otevřít cestu domů
a pak se všechno zklidní a sice neotevře se ti brána do nebes, ale sluneční paprsek pošimrá tě za uchem...a když najde cestu k retům, pak i ten polibek...co?:-)*
Tvůj šuplík, má radost:-)
08.06.2024 17:02:19 | cappuccinogirl