Bloudím a hledám.

Bloudím a hledám

v řasách tvých

snad skrytý loňský sníh.

 

Ve vlasech černých

pár havranů těm polím věrných.

V tvých očích touhu, laskavost a mír.

 

Ve tvářích pak barvy červánků

když uléháš večerem temným ke spánku.

Ve rtech pak hledám barvu růže

k líbání ty stvořeny jsou a to se může.

 

V šíji tvé hebké pak písek pláží

věřím však tomu, že nikdo se neodváží

poznat pak bez svolení tvá oblá ňadra

jak s květy laskavce na vrcholcích hor.

Tvůj vzdor

tvé chvění

lehce pak promění se v lásky chtění.

 

V tvém bříšku já poznávám to údolí letní s rojem včel

z úžasu jsem sám z toho celý oněměl.

Boky tvé jak pevné boky lodí

co převáží to vzácné drahé koření.

 

V klínu tvém já poznávám bránu skalní

s průrvou co s jarem chtění protéká

potok živé vody.

Vodopád proudu pak rychle spěchá

tam krajinou lásky, tam do daleka

do daleka zapomění.

 

Co tu bylo, pak náhle už tu není.

 

Vzpomínky zůstanou stálé

na krajinu tvého těla.

Poznal jsem ji krásnou a našel tu odpověď tak jasnou

jak slunce co hřeje a svítí v srdcích našich.

Stále a na vždy.

Lásko.